Rozměr: 80x60 cm
Technika: Akryl na plátně, špachtle, štětec, dripping 
Katalogové číslo: 280/2023
 
V podzimní Paříži, městě, kde i déšť zní jako hudba, kráčela mladá žena jménem Camille. Měla červený kabát, červený deštník a srdce plné slov, která nikdy nedostala šanci vyslovit. Eiffelova věž se tyčila v pozadí jako strážce jejích vzpomínek, tichý svědek jednoho příběhu, který měl trvat navždy, ale skončil dřív, než začal.
 
Ten den padal jemný déšť, kapky stékaly po tváři stejně jako myšlenky po její duši. Stála tam, uprostřed parku lemovaného rudými stromy, které jako by hořely barvami lásky a bolesti zároveň. Každý krok, který udělala, zanechával stopy v mokré dlažbě, ale i v její mysli.
 
Camille tu nebyla náhodou. Každý rok, ve stejný den a čas, se vracela na toto místo. Sem ji totiž před lety přivedl on — muž s očima, které se smály i mlčely zároveň. Slíbili si tu, že se vždycky vrátí, ačkoliv svět může být nejistý. Ale on se nevrátil.
 
Obraz zachycuje ten moment, kdy minulost a přítomnost splývají. Kdy stromy rudě křičí o lásce, ale ulice zůstává tichá. Camille nehledá odpovědi. Jen přichází připomenout, že sliby mají sílu – i když zůstanou nedopovězené. A že i ve smutku může být krása – pokud ji člověk nese s elegancí a srdcem otevřeným vzpomínkám.
 
Z dálky se zdá, že je sama. Ale v jejím tichu tančí stíny, slova, doteky. Paříž nezapomíná. A Camille také ne.
 
Neváhej, jestli si tento obraz našel právě Tebe :).